top of page
  • Writer's pictureJana Szkrobiszova

Žena ve válce



Vše začalo obrovským rámusem drnčících sirén ze zastaralých rozhlasových stožárů. Paní Marie tušila, že se něco blíží, protože sledovala intenzivně televizi. Nešlo se připravit lépe než si udělat zásoby jídla a vody. Nevěděla, kdy a jestli vůbec něco začne. Po zaznění sirén nastalo na pár okamžiků napjaté až nepříjemné ticho. Poté slyšela první výstřely, bouchání pum a granátů. Silné otřesy zdí. Přikrčila se k zemi a jen vnímala burácení a křik, který se ozýval ze všech stran. První hlasitý výbuch jí způsobil šok. Po několika dalších explozích už nevnímala žádné zvuky. Měla pocit, že přestala slyšet. Její mysl si s ní začala hrát. Přestala rozpoznávat, co je realita a co ne.

Vyčerpaně seděla v koutě. Skoro 48 hodin nespala. Zpocená z obrovského stresu se třásla na zemi s očekáváním toho, co přijde. Cítila tep svého srdce tak silně, že měla pocit, že dostane srdeční příhodu. Hlavu měla schovanou mezi koleny, která se klepala. Silně je objala, aby je udržela chvíli nehybná. Strašně se bála, nikdy nezažila tak velký strach. Mozek jí pohlcovaly strašidelné myšlenky. Kam uteče? Dovolá se svým dětem? Plakala a zároveň nadávala na Boha. Po chvíli jej prosila o spasení a pomoc. Emoce se v ní střídali jak na houpačce. Byla na hranici svého vlastního šílenství. Bouchající bomby, granáty a střelba kolem dokola ji stahovaly do paniky co neměla konce. Sevřela silně čelist ve chvíli, kdy střílení bylo slyšet z chodníku před domem. "Bylo to tak blízko," pomyslela si. Najednou vše utichlo a nastal klid. Nic nebylo slyšet. Snažila se vstát na své ztuhlé zesláblé nohy. Měla nutkavou potřebu vědět, co se děje venku. Marie se přemohla a s těžkostí svého třesoucího se těla došla k oknu. Odsunula záclonu stranou, která voněla po levandulové aviváži, v níž ji prala před pár dny. Ta vůně ji na pár vteřin vrátila do normálního vnímání světa. Naproti tomu, po pár minutách, pohled ven z okna ji dohnal k slzám. Všude byl dým, prach a mrtvá těla. ,,Co se to proboha děje?" ptala se sama sebe. "Tohle je válka," povzdychla si. Nikdy, ani v nejhorším snu si nemyslela, že ji prožije. Opatrně vyšla ven ze dveří a rozhlédla se. Vypadalo to, že se situace uklidnila. Všimla si souseda odnaproti, pana Michaela, jak byl stejně zvídavý jako ona. I on chtěl zjistit jaká je situace. Navzájem se potichu pozdravili. Společně vyšli ven před dům. Zastavil je hrůzostrašný pohled na lidskou spoušť obětí války. Nikdy předtím neviděli tolik mrtvých lidí. Michael vzal Marii silně za ruku a bolestivě jí stiskl dlaň. Začal se třást. "Panebože!" vykřikl. Spadl na kolena a začal se modlit. Oba dva byli vyhladovělí a unavení. Promořeni pocitem zoufalství. Marie si vybavuje okamžik, kdy začala být nervózní, protože nevěděla jak jsou na tom její děti. V momentu uvědomění utíkala k telefonu, aby vše zjistila. Bohužel se jí nepodařilo nikomu dovolat, jak synům tak dceři. Telefon její dcery byl vypnutý. To v ní vyvolalo obrovské obavy. Dcera jménem Karin byla lékařkou a pomáhala léčit raněné v předních liniích. Opakovaně se pokoušela dovolat do nemocnice, kde její dcera pracovala, ale nikdo nezvedal telefon. Paní Marie začala mít zlé tušení. Po několika hodinách nepřetržitého pátrání se dozvěděla, že Karin leží v bezvědomí v jedné z okolních nemocnic. Také se dopátrala, že na nemocnici, kde Karin pracovala spadla bomba. Její dcera měla obrovské štěstí, že přežila.

"Aspoň, že je naživu," oddechla si v ten moment vyčerpaná Marie a posadila se do křesla. Všechno se odehrávalo velmi rychle. Syn Ivan se dostal ke své matce ještě ten samý večer. Paní Marii našel na zemi stočenou do klubíčka. Byla příliš vyčerpaná a nebyla schopna dalšího pohybu. Ivan a jeho přítelkyně o ni pečovali, než se opět postavila na nohy. O pár dní později se společně snažili vymyslet plán, jak uprchnout ze země. Ale stále tu byla Karin! Ivan nabídl, že se o sestru postará. Svěřil Marii plán jak společně s bratrem Alexem a jeho ženou Káťou dostanou Karin do bezpečí.

Marie je důchodkyně a bývalá učitelka základní školy. Zároveň je matkou tří dospělých dětí. Tato milá dáma nám vypráví o svých prvních zkušenostech z války. Stalo se to pár měsíců od promoce jejího nejmladšího syna Ivana. On a jeho přítelkyně bydleli pár bloků od ní. Její dcera vystudovala lékařskou fakultu. Nejstarší syn Alex očekává v nejbližší době narození svého prvního potomka. Marie se tak stane poprvé babičkou. Její život se plnil přesně podle jejího očekávání. Na otázku, kde se nachází její manžel, Marie na pár vteřin jakoby oněměla. "On není mezi živými, díky bohu. Zemřel před pár lety na vážnou nemoc,” zavzpomínala s láskou v očích.

V současné době je tato statečná žena v bezpečí. Díky přátelským kontaktům synů Alexe a Ivana se dostali bez větších komplikací přes hranice. Zdravotní stav dcery Karin je vážnější než doufala. Zatím lékaři nedokážou přesně říci, zda bude Karin ochrnuta na celém těle nebo pouze částečně. Mozek Karin je v pořádku. Komunikuje se svou maminkou každý den, díky podpoře lékařů fakultní nemocnice, kde je hospitalizovaná. Přesto v nejbližších dnech ji transportují do bezpečí ke své matce. Vypadá to, že přes prožitou tragédii konečně začínají v životě této nastávající babičky zářit světlé okamžiky.

"Věřím v lepší zítřky," dodala s úsměvem.


6 views0 comments

Comments


bottom of page